Dovolujeme si oznámit, že v právě vyšla kniha, na jejímž překladu se za vedení dr. Hany Kosákové podíleli studenti či absolventi UVESu:
L. Dobyčin
Město En a jiné prózy
Dílo Leonida Ivanoviče Dobyčina (1894–1936?) je v posledních letech (znovu)objevováno nejen v Rusku, ale i za jeho hranicemi. Za života autor vydal pouze tři útlé knihy: povídkové soubory Setkání s Liz (1927), Portrét (1931) a román Město En (1935). Nepřijímal většinové vzorce chování a v realitě carského Ruska i Sovětského svazu nacházel množství groteskních rysů, demaskujících oficiální ideologii. Když pracoval na své poslední knize, potýkal se již s nepřízní sovětské moci; na schůzi leningradského Svazu spisovatelů v roce 1936 byl obviněn z „formalismu“ a „naturalismu“. Poté zmizel, pravděpodobně spáchal sebevraždu. Přítomný svazek je první knižní výbor, který jeho tvorbu představuje v češtině. Přináší všechny Dobyčinovy podstatné texty, včetně těch, j ež mohly být uveřejněny až dlouho po jeho odchodu z tohoto světa. Prózy vynikají jedinečným stylem, který není snadné uchopit a který v mnohém předjímá postupy rozvíjené v literatuře až později. Má blízko k principům montáže a filmu, lze v něm vidět i příbuznost s poetikou absurdity. Zároveň Dobyčin navazoval na barvitou linii rytmizované, lyrizované prózy, kterou v ruské moderně představovaly experimenty i u nás dobře známých autorů, jako je A. Bělyj, I. Babel, B. Pasternak, J. Zamjatin či V. Šklovskij. Styčné body je ale možné oprávněně nacházet i s dílem Gogolovým a Čechovovým. A také s tvorbou R. Walsera.
Obsáhlý výbor z Edice RR chce dluh vůči tomuto výjimečnému autorovi vyrovnat i v českém prostředí. Vybrané prózy provázejí komentáře a doslov editorky Hany Kosákové.
„Anděl, kterého mi darovala L. Kusmanová, nešel odlepit, takže jsem ho tam musel nechat. Bylo mi to moc líto. Políbil jsem ho.“
„Na hrobě letce byl kříž ve tvaru vrtule. Tu a tam ležely zajímavé papírové věnce. Bachratý kostelík s vytlučenými skly vyhlížel zpoza javorů.“
„Z kapsy saka si vyndal skřipec, rychle si ho nasadil doprostřed nosu a přiznal se, že ještě neviděl, co je to za lidi, ti běženci.“
„Červená luna, těžkopádná, bez třpytu, visela nad humny jak půlměsíc z marmelády. Na zarudlém západě matně zářily pruhy v barvě prachu, nametené jako smetí k prahu a tam ponechané.“
„Z oken venerologické léčebny se z osvětlených místností vykláněli lidé v nezapnutých košilích. ‚Nemáte cigaretu?‘ prosili. Godulevičová ve strachu utíkala. Polobotky klapaly.“
„Na čistce bylo plno. Předseda vtipkoval a diváci se váleli smíchy. Ti z městského odboru seděli sinalí.“
Žádejte v dobrých knihkupectvích a za nejvýhodnější cenu zde. Recenzní výtisky žádejte na sekretariat@revolverrevue.cz.
